Média

Tratí vedenou přes pět krajů republiky dosahující celkové délky 1238 km proběhl nejrozsáhlejší automobilový sportovní podnik v České republice, nazvaný „Ideální stopou Rallye Vltava 2025,“ byť počtem posádek nevelký.

Ve svém pátém ročníku byl již pořádán jako mezinárodní, a to při příležitosti šedesátého výročí zcela prvního zařazení tehdejšího Československa do seriálu mistrovství Evropy FIA. Tím se stala Rallye Vltava v roce 1965 pořádaná z Liberce.

Proto také v Liberci ve středu 17. září večer v Grandhotelu Zlatý lev Clarion, stejně jako před šedesáti roky, soutěž oficiálně začala, a to za účasti představitelů Libereckého kraje, paní Petry Vokurkové a zejména Jana Svitáka, náměstka hejtmana, pověřeného vedením rezortu dopravy, který převzal i záštitu nad první etapou soutěže.

Statutární město Liberec zastupovali Miluše Charyparová a Adam Lenert, náměstek primátora pro územní plánování, majetek a sport, který ve svém uvítacím proslovu vyzdvihl společenský význam celé akce.

S velkým ohlasem byla posléze přijata slova legendy světových rally, finského jezdce Rauna Aaltonena (87), vítěze zmíněné Rallye Vltava 1965, který i s manželkou byl čestným hostem soutěže po celou dobu jejího konání. Vše dále umocnila přítomnost jeho tehdejšího vítězného továrního vozu Austin Cooper S 1275 (resp. 1293 cm 3 ), s nímž letos startovala sympatická britská posádka John Littman a Tony Salter.

Ve čtvrtek 18. září ráno v historickém sále liberecké radnice všechny účastníky přivítal primátor města Liberec Jaroslav Zámečník a jen o malou chvíli později státní vlajkou startoval účastníky do první etapy nazvané „Z Jizerských do Krušných hor.“ Se startovním číslem 1 vyrazil na trať legendární československý jezdec Václav Blahna, původně přihlášený s tradičním Pavlem Schovánkem, jehož z důvodu nemoci zastoupila Jana Pazderková. Startovali na voze Škoda 110 R Coupé (A1) za pražský tým Přerost & Švorc Auto.

Nedlouho po startu došlo k jediné havárii soutěže, když při výjezdu na Ještěd opustili kluzkou vozovku Jaroslav Čech ml. / Jaroslav Čech st. (Škoda 110 L Rallye), kteří shodou okolností bokem vozu spadli do zahrady Eduarda Kolomého, bývalého mechanika Břetislava Engeho. Se souhlasem ředitele soutěže potom v soutěži pokračovali s náhradním vozem Škoda 1000 MB.

Ranní neplánované oddálení startu o jednu hodinu mělo bohužel neblahý dopad na průběh zvláštního testu na autodromu v Sosnové, který tak mohly absolvovat jen některé posádky. Následovaly kouzelné úseky v lesích Kokořínska a krátce nato Mělník, kde právě finišovaly přípravy na letošní vinobraní. Majitel zdejšího zámku Jiří Lobkowicz proto budoucím vítězům soutěže daroval lahve vína a pana Aaltonena s chotí osobně provedl svým sídlem, včetně pietní místnosti věnované jeho předkovi, Jiřímu Kristiánovi, knížeti z Lobkowicz, který v roce 1932 na voze Bugatti 49 GP tragicky zahynul na trati AVUS u Berlína. Zdejší dvě časové kontroly nad soutokem Vltavy a Labe, jednu na příjezdu a druhou při odjezdu, spolehlivě obsloužili členové AMK Mělník, vedeni zkušeným Liborem Horákem a po obědě účastníci pokračovali směrem na západ.

Trať se dále odvíjela přes několik časových kontrol do Klášterce nad Ohří, místa přestávky na večeři. Po ní již Krušné hory opanovala noc a posádky projížděly někdejšími obávanými úseky Rallye Vltava i soutěží jiných, v okolí Vykmanova, Petler, Kovářské, Měděnce a dalších míst, avšak s tím rozdílem, že dnes jsou asfaltové, ale tehdy byly šotolinové. A kupříkladu Vladimír Hubáček často vzpomínal: „Tyhle místa si vždycky vymínila Škodovka, aby se na těch šutrech zbavila naší Alpiny. Ale to my jsme jim většinou nedopřáli!“ Při letošní soutěži první etapu shodou náhod nedokončil jediný zúčastněný vůz Alpine-Renault A110-1300 s posádkou Tomáš Cmíral a Kristýna Cmíralová, jíž vypověděl službu rozdělovač. Nocovalo se v Karlových Varech v hotelu Marttel, a to především proto, že na sousedícím fotbalovém stadionu FC Slavia Karlovy Vary vedení klubu umožnilo zdarma noční parkování všech vozidel. Sportovním kolegům proto velice děkujeme!

Druhá etapa nazvaná „Prameny Vltavy“ začínala v Karlových Varech před Císařskými lázněmi, čerstvě rekonstruovanými zásluhou Karlovarského kraje, jemuž nyní patří. Zdejší hejtmanka a zároveň senátorka Jana Mračková Vildumetzová převzala nad druhou etapou soutěže Záštitu a její zástupce, Erik Klimeš, radní pro majetek a investice pak vozy s nadšením startoval, a to za přítomnosti Českého rozhlasu Karlovy Vary.

Poté se první zastávkou stal areál dlouhé ploché dráhy v Mariánských Lázních. Tam na posádky čekal kilometr písčité trati absolvované na čas, měřený třemi nadšenými pracovníky švýcarské firmy Longines, kteří pro ten účel přivezli z jejich archivu přístroj typu Printogines, od padesátých do sedmdesátých let používaný na rally celého světa. Jejich skupinu vedla velice agilní Marie Reber, jinak dcera bývalého československé jezdce na voze Lotus-Ford F3 Vladislava Ondřejíka.

Druhá zastávka byla na Domažlicku v Trhanově, kde byl připraven senzační oběd v historické restauraci „U svatého Jána“. Když do ní vcházel Rauno Aaltonen s manželkou přepravovaný libereckými kolegy, Janem a Petrem Ježovými v jejich Mercedesu-Benz, jenom žasl a třikrát za sebou opakoval, jakými fantastickými přírodními scenériemi stále jedou.

Ve druhé části etapy se dojelo k pramenům Vltavy, posléze soutěžící čekaly uzounké silničky kolem vojenského újezdu Boletice a večeře v restauraci „Pohoda“ ve Frymburku. Tady už se opět setmělo a posádky projížděly další úzké a málo frekventované vozovky u první přehrady vltavské kaskády, za spodní částí přehrady Lipno. Předposlední časová kontrola etapy, vzorně obsluhovaná tradičním panem Krabatschem a jeho kolegy na kouzelně osvětleném náměstí v Rožmberku nad Vltavou a stejně podmanivě osvětleným hradem nad řekou, samozřejmě zaujala část pětičlenného filmového štábu, který soutěž dokumentoval. Pak už jenom následoval průjezd Českým Krumlovem a podél sílícího toku řeky Vltavy až do cíle etapy v Českých Budějovicích, kde končila na náměstí Přemysla Otakara II. Jen pro nás rezervované parkoviště proti Grandhotelu Zvon nám celé odpoledne „hájil“ obětavý Jan Bláha z ČK Motorsport, čímž mu ještě jednou vyjadřujeme velký dík!

Závěrečnou III. etapu nazvanou „Rybníky a přehrady“ zahajovala primátorka Českých Budějovic Dagmar Škodová Parmová energicky třímající státní vlajku pod obloukem naší slavobrány Rallye Vltava, umístěné přímo před Grandhotelem Zvon, když krátce před tím anglicky zavedla družný rozhovor s panem Aaltonenem. Vždyť město České Budějovice také částečně přispělo na organizaci naší soutěže a Záštitu soutěži poskytl hejtman Jihočeského kraje Martin Kuba.

Posádky se vydaly nejprve východním směrem mezi jihočeské rybníky, dále směrem severním na Třeboň, Hlubokou nad Vltavou, Týn nad Vltavou a první část etapy skončila v Písku, protože zde měla Rallye Vltava centrum v roce 1968. Zde z pověření starosty města Michala Čapka o soutěžící pečoval druhý místostarosta Michal Přibáň a výtečné polední stravování bylo připraveno v tradiční restauraci U Reinerů.

Zdejší dvě časové kontroly pomohli zorganizovat členové VCC Písek, vedeni Aloisem Krejčím. Slunce vydatně hřálo a téměř jsme nestačili posádky zásobovat limonádami Targa Florio, sponzorsky nám poskytnuté společností Kofola. Trať se vinula ku Praze přes mosty a hráze přehrad. Předposlední časovou kontrolu v obci Čím obsloužili otec a syn Kramatovi, známí spíš ze sportovního světa motocyklistů.

Cíl soutěže se pak nacházel v Praze na Letné před budovou Národního technického muzea, kam vozy počaly přijíždět v sobotu 20. září kolem 17. hodiny, po ujetí celkových 1238 km a přes noc byly parkovány na dvoře muzea, laskavostí generálního ředitele Karla Ksandra.

Večerní baštu a vyhlášení výsledků jsme absolvovali opět v budově Autoklubu České republiky, kde jeden ze zlatých věnců a řadu dárků symbolicky obdržel i Rauno Aaltonen.

Tím pro náš malý kolektiv skončila více než půlroční úmorná práce spočívající v osobním jednání s mnoha státními úřady ohledně záborů ulic a parkovišť v jednotlivých městech, jednání se starosty, primátory a jejich zástupci, hejtmany a jejich zástupci v pěti různých krajích České republiky, provázená horou formulářů k vyplnění do druhého dne a pro pozdější schvalování jednotlivých rad, rezervace noclehů v osmi různých hotelích, stravování pro šest desítek lidí v celkem šesti restauracích tak, aby všude lidé nejedli totéž, zajištění cen pro vítěze a výroba různých tiskovin, rozvoz tabulí se stolky a časomírou po celé trase soutěže, a další a další. Proto se také všechno nepovedlo podle našich představ, a to tím spíš, že mnozí přihlášení kupříkladu vklad zaplatili zcela plánovitě až na poslední chvíli. Výsledkem toho bylo, že v jednom hotelu v Českých Budějovicích propadlo 11 dvoulůžkových pokojů, protože zaplaceny musely být 3 měsíce předem. Jinde pak nastala situace opačná. Řečeno zkrátka – takto dlouhá soutěž není jako organizovat setkání naleštěných veteránů na nějakém náměstí, se spanilou jízdou kolem místního kostela a hybaj zase zpátky do garáže…

Za pořádající Autoklub Rallye Vltava v AČR závěrem děkuji všem firmám a úřadům za jejich podporu naší soutěže!