Média

KATEŘINA SURMANOVÁ

Za mnohé pozemky pod vozovkami socialistický stát majitelům nikdy nezaplatil. Křivdu začalo Česko napravovat v roce 2006 PRAHA Ani třicet let po revoluci nejsou všechny resty po bývalém režimu vypořádané. K nedodělkům patří i neblahé dědictví dálniční a silniční sítě postavené před rokem 1989: pod cestami, po nichž denně projíždějí tisíce aut, se pořád nacházejí pozemky, za které stát jejich majitelům nikdy nezaplatil. Tuhle křivdu začala Česká republika napravovat v roce 2006 a ještě pořád aktivně hledá zapomenuté vlastníky, ale se silvestrovskou nocí příštího roku to přestane. Pak všechny nemovitosti, z nichž nebude jasné, komu patří,
přejdou na stát. Do konce roku 2019 se podařilo smazat dluh u cirka 26,27 milionu metrů čtverečních pozemků v hodnotě asi 2 miliardy korun. Nedořešených zbývá asi jedenáct tisíc hektarů. „V roce 2014 zveřejnil Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) seznam nedostatečně identifikovaných vlastníků. Neprokáže-li se vlastník takové nemovitosti nejpozději k 31. prosinci 2023, to jest 10 let od uveřejnění seznamu, připadnou tyto nemovitosti státu z titulu vydržení vlastnického práva,“ řekl LN Jan Studecký, mluvčí Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD). Po části majitelů, podle typu a řádu komunikace, pátrá právě ŘSD, po zbytku hejtmanství, jimž na výkupy přispívá stát. Chaos, kdy se neví, komu některé pozemky pod dálnicemi a silnicemi patří, vznikl v letech 1948 až 1989. „V padesátých letech byla povinnost evidence vlastnictví nemovitostí ve veřejném registru na určitou dobu úplně zrušena. Po několika letech se zavedly tzv. zjednodušené evidence, ale ani ty nejsou z dnešního pohledu dostačující. Na mapách se například nezakreslovaly hranice soukromých pozemků užívaných zemědělskými družstvy,“ vysvětluje ÚZSVM v brožuře k předmětnému elektronickému seznamu, kde nedohledatelné majitele, respektive pozemky, k nimž se takové vážou, sepsal. Třebaže i za bývalého režimu platila povinnost vyrovnat se s vlastníkem nemovitosti, již vláda zabrala, aby po ní mohla dálnice nebo silnice vést, důslednost v tom panovala pramalá.

Podklady nejsou
Když se socialistická organizace k placení sama neměla, mohl se odstrčený člověk domáhat práv u soudu, ale u těch předlistopadových se do podobného dobrodružství pouštěl málokdo. Demokratické instituce dneska kvůli tomu vládnou stavbami na místech, kde je k tomu vlastně nic neopravňuje, protože to není jejich pozemek, když není vypořádaný. Proto se také odškodňovací mechanismus v roce 2006 spustil. Celá akce se rozdělila na fáze, s rokem 2020 skončila ta čtvrtá, nyní běží pátá. „S každou další etapou je náročnější vypořádání dotáhnout, protože zbývají buď majitelé, kteří se nechtějí dohodnout, nebo které se nedaří dohledat,“ sdělil LN Jakub Vintrlík z ministerstva financí. Je to znát i na celkovém tempu, s jakým poslední tři roky postupovalo ŘSD. V roce 2019 vypořádalo 671 pozemků o ploše 90,5 hektaru, předloni to bylo 551 pozemků zabírajících úhrnem 60 hektarů a loni ke konci září 271 nemovitostí o výměře zhruba 22 hektarů.
Hlavní překážky, na něž se při zahlazování starých křivd naráží, spočívají v již zmíněné neexistenci dostatečných podkladů a velkém podílu vlastníků, kteří se nedají identifikovat, ale dominantně také v otázce ceny, když už majitel nalezený je. To, co kraje mohou za zpětný odkup dát, neodpovídá zhusta tomu, nač jsou lidé ochotní přistoupit. „Vlastník pozemku se buďto sám ozve ohledně vypořádání, někdy i s upozorněním na bezplatné užívání, ale většinou vlastníka takového vytipovaného pozemku oslovíme s dotazem na možné majetkové vypořádání. Největším problémem zůstává kupní cena. Mnohdy vlastníci na náš návrh majetkového vypořádání ani nezareagují,“ popsala LN zkušenosti Hana Brožková z kanceláře jihočeského hejtmana.
To je motiv, který se opakuje napříč republikou, od hejtmanství, kde je podle plánu ještě nejvíc nedodělků, tedy v Jihočeském a Plzeňském kraji, až po Liberecko s
Olomouckem, kde se daří nejhladčeji. V Libereckém kraji dokonce dosud nenarazili na jediný případ, kdy by vlastníka nevypátrali. Neznamená to, že pak je to vždy snadné, často jde o mrtvé jedince, kde musí o nárocích rozhodnout soud. „Najít majitele není takový problém jako najít pozemek, kterého se to týká, a to vzhledem k tomu, že kraj nemá dostatečné finance na pokrytí zaměřování, respektive vytýčení silnic, a omezená je také kapacita geodetů,“ shrnul další svízel z praxe Jan Sviták , statutární náměstek pro resort dopravy Libereckého kraje .
Není to jenom stát, kdo pátrá, občas se lidé sami přihlásí, když si třeba nechají zaměřit zahradu a shledají, že kus toho, co jim náleží, překrývá dálnice nebo silnice. Mezery se daří odhalit také, když se chystá nová investice nebo při jednání se správci sítí, elektrických, vodohospodářských nebo internetových. Tehdy pokaždé se pozemek přezkoumává a kontroluje, z čehož se vylupují nesrovnalosti a hříchy komunistické diktatury. „Složitými se výkupy stávají v momentě, kdy pozemky vlastníci nechtějí prodat, ale chtějí si je držet jako investici , popřípadě jako zdroj opakovaného stálého příjmu, neboť město má povinnost hradit za užívání,“ popsal LN Vít Hofman, mluvčí hlavního města Prahy. Za silnice druhé třídy se od roku 2018 hradí sto korun za metr čtvereční, u třetí třídy je to o čtyřicet korun méně. Výkupní sazby odrážejí dvě premisy, z nichž se při spuštění akce vycházelo – cena má odrážet fakt, že stát k tomu přistoupil z dobré vůle, protože komunistické nedodělky měly být vypořádané už před rokem 1993, a pak také nebýt být tak vysoká, aby nepodněcovala spekulanty.

Soudní řízení trvá roky
Vedle dvou zmíněných příčin se k obtížím počítají také komplikované vlastnické vztahy u těch nemovitostí, kde kraj nebo ŘSD vlastníka odhalí. Jak plynuly dekády, porůznu, a často nepozorovaně, přecházelo dědické právo, do rovnice přibývala zástavní a předkupní práva, exekuce. Než se může u takhle zatížených pozemků stát pustit do výkupu, musí se obstrukce překovat, což zhusta obnáší soudní líčení. A to trvá roky, pročež se výkupy vlečou. Když se vláda, bylo to za té sociálnědemokratické premiéra Jiřího Paroubka (ČSSD), do nápravy pustila, vyčíslilo tehdy ministerstvo dopravy, že problém se týká 21 milionů metrů čtverečních dálnic a silnic první třídy, což jsou pro hrubou představu skoro tři tisíce vedle sebe poskládaných fotbalových hřišť. U silnic nižších tříd hovořil odhad o 52 milionech metrů čtverečních, přičemž celková částka určená na smazání komunistické nespravedlnosti se odhadovala na 9 miliard, což by dneska odpovídalo přibližně 12 miliardám. Něco od té doby ubylo při pozemkových úpravách, něco se vyřešilo bezúplatně, protože se coby majitel podařilo identifikovat obec nebo jiného představitele veřejné sféry.