Média

Kraje testují poptávkovou dopravu. První z nich bude kompletně pokrytý v roce 2028.

Dodávka na zavolání může už od letošního července být běžnou součástí veřejné dopravy. Část krajů systém pro pokrytí okrajových částí nebo méně využívaných časů prostřednictvím takzvané poptávkové dopravy testuje. Naopak na Říčansku, kde se v pilotním provozu objevil vůbec poprvé, systém poptávkové dopravy ukončili. A zdá se, že náhrada hned tak nepřijde.

Původní projekt skončil letos v létě, když od něj část obcí kvůli finanční náročnosti odstoupila a odmítla i řešení nabízené krajem v podobě služby PID Haló, kterou Středočeský kraj provozuje na Českobrodsku a v okolí Peček. PID Haló není poptávková doprava a to je věc, proč jsme to i my odmítli. To je něco, co fungovalo už v osmdesátých letech v podobě autobusu na zavolání,“ řekl MF DNES starosta Tehova na Říčansku David Hlouch. Zatímco původní projekt dokázal prostřednictvím algoritmu plánovat požadavky, které cestující zasílali mobilem v reálném čase v podobě jakéhosi chytrého taxi, PID Haló je vázaný pevnou jízdní trasou a je tak méně flexibilní. Nabídka Středočeského kraje byla přitom navíc řádově dražší než projekt, který pro sdružení obcí zajišťovala společnost Citya.

Padla tak možnost zapojit Říčansko od konce letošního roku, jak krajská rada plánovala. Dalším termínem bude rok 2028, kdy by se měl rozjet projekt na pokrytí celého Středočeského kraje poptávkovou dopravou. Rozdělení kraje na čtyři až pět oblastí a následně pro ně vypsat soutěže na provozovatele nechal kraj v září notifikovat u Evropské komise. Předpokládá, že by mohlo jít o soutěže v hodnotě tří až čtyř set milionů korun, které by mohly zlepšit dostupnost tam, kde je počet spojů klasické hromadné dopravy kvůli nižšímu počtu cestujících nedostatečný.

To je případ trasy mezi Novým Městem a Jindřichovicemi pod Smrkem na Liberecku. Tam kraj poptávkové mikrobusy testoval od loňského září a letos v červenci rozhodl, že jimi nahradí některé autobusové linky a železniční spoje mezi Novým Městem a Jindřichovicemi ve všedních dnech. Vlak tak má finální zastávky na trase z Frýdlantu do Jindřichovic jen o víkendech. „Místo tří párů vlaků nabízíme uceleně v období 12 hodin operativní poptávkovou dopravu, která se lépe přizpůsobí přepravním potřebám cestujících,“ hájil tehdy rozhodnutí náměstek hejtmana Jan Sviták.

V Moravskoslezském kraji jde o obtížně dostupnou oblast Osoblažska u hranic s Polskem, kde by měl být pilotní projekt spuštěn během příštího roku. Zatím ale bez zapojení poptávkové dopravy do krajského tarifu. „V rámci pilotního projektu propojení s tarifem ODIS zatím neplánujeme. Do budoucna však tento záměr existuje a při plné implementaci do systému krajské dopravy bude zahrnut i tarifní systém,“ uvedla mluvčí kraje Nikola Birklenová.

Propojení jízdenek na chytré minibusy s krajskou kartou je naopak podmínkou v Jihomoravském kraji. „Možnost objednání spoje pro celou vyhledanou trasu včetně garance návaznosti mezi poptávkovou dopravou a běžnými linkami nebo bez možnosti využití předplatní nebo i jednorázové jízdenky pro celou trasu by byla poptávková doprava neefektivní a občanům by přinesla spíše nevýhody,“ uvedl mluvčí Petr Holeček.

Z uvažovaných lokalit, kde by se v nejbližších letech mohly projekty poptávkové dopravy rozeběhnout, naopak vypadl Pardubický kraj, kde se aktuálně žádný takový projekt nepřipravuje.

Moderní poptávkovou dopravu umožnila rozhýbat loňská novela zákona o silniční dopravě, ve které odpadla povinnost držet se v hromadné dopravě vytyčených tras a předem stanovených zastávek. Moderní poptávková doprava totiž v obsluhované oblasti umí přivolat vozidlo téměř kamkoliv a umí i propojit požadavky jednotlivých zákazníků, aby osmimístný mikrobus jel co nejefektivněji obsazený. To je hlavní rozdíl od mikrobusů na zavolání, které zpravidla jezdí po pevné trase pouze tehdy, pokud cestující dopředu oznámí požadavek na jízdu.

Ze zkušeností, které mají některé tuzemské obce, vyplývá, že takováto sdílená doprava dokáže nahradit klasickou autobusovou nebo vlakovou dopravu po většinu dne s výjimkou ranní špičky, kdy jsou cesty dětí do škol nebo dospělých do zaměstnání nejkoncentrovanější do krátkého časového okna.

Toto se částečně projevilo i v ukončení provozu na Říčansku, kdy obce z vlastních prostředků dokázaly uživit jen jedno vozidlo. V případě delších tras se tak ve špičkách čekací doby neúměrně prodlužovaly, což atraktivitu služby u občanů snižovalo. Druhým problémem bylo i přetahování o pasažéry s autobusouvou dopravou, kterou pro své potřeby objednávalo město Říčany.